V rámci současné pandemie čínského viru, jak jistě víte, byly v rámci karanténních opatření státu zakázány také bohoslužby. Celorepublikově se tak stalo vůbec poprvé v dějinách. Někteří lidé se občas ptají: "Jak je to možné?" Jiní mají zase spoustu starostí lpět na uzavřenosti kostelů jakožto záležitostí podle nich naprosto zbytečných. Asi bych zde musel napsat román na pokračování o tom, proč je pro křesťany víra důležitá, ale obávám se, že ani pak by to mnozí nechápali. Navíc nás věřících je v Podbořanech jen poskrovnu, pouze několik aktivních duší, tudíž se zřejmě jedná o problém naprosto marginální, nezajímavý a předem vyřešený. Ostatně zakázali se i mnohem masovější zájmy, například fotbal. Jinými slovy, stačí jim to v televizi.

Na druhou stranu, když si někdo položí otázku, jak rizikové je umožnit malé skupině lidí se sejít za určitých hygienických podmínek v kostele, versus obležená nákupní centra, možná ho napadne, že ten zákaz nebude mít čistě jen epidemiologický základ. Troufám si spíš tvrdit, že církev je příliš slabou lobystickou skupinou na to něco ve vládě prosadit. S trochou nadsázky očekávám, že nás předběhnou knihkupci, kadeřnice či závody na koloběžkách. Kdo ví.

Na druhou stranu náš sbor nechce nikoho vystavovat zbytečnému riziku. Zvolili jsme proto legální umožnění individuální návštěvy kostela pro každého, který by chtěl svěřit své obavy a trápení Bohu. V našem kostele Božího Spasitele je možné posedět, rozjímat, modlit se. Bohoslužby je možné shlédnou na webu, ZDE. Konání bohoslužeb je pro nás i pro Boha velmi důležité. Přesto nejdůležitější pro nás je doufání v to, že lidé znovu vyslyší Kristovo volání, aby se vzdali svých hříšných žádostí a znovu se obrátili k Pánu. Jsme přesvědčeni, že Hospodin brzy změní zlé v dobré a že se zase budeme moci v kostele scházet. Amen.

P.S.: Krátce po napsání článku vláda rozhodla, že bohoslužby se mohou konat od 27.4.2020 v max. počtu 15 osob.

Vážení přátelé, bratři a sestry, oznamujeme, vám že kostel Božího Spasitele v Podbořanech bude otevřen k rozjímání a modlitbám v těchto těžkých časech pravidelně od pondělí do čtvrtka a v neděli od 10-12h a od 14-16h. Vstup do kostela je umožněn dle vládního karanténního nařízení max. 2 osobám najednou v roušce a v náležitém odstupu min. 2m nebo jedné rodině. Kostel bude průběžně dezinfikován. Srdečně zveme k individuální návštěvě kostela.

V souvislosti s vyhlášením nouzového stavu a následného zákazu veškerých náboženských akcí spustila naše církev nové webové stránky, na kterých si můžete pustit různé bohoslužby, kázání, zamyšlení ap. přes internet. Stránky naleznete na www.aktualne.ccsh.cz. Můj příspěvek na web je ke shlédnutí ZDE.

Žalm 91. nás utěšuje: "Kdo žije pod ochranou Nejvyššího, přebývá v stínu Všemocného." Ano, jistě se často modlíme za Boží ochranu v časech zlých a Pán je tomu rád, protože když je nám dobře, možná někdy zapomínáme být Hospodinu vděční za to hlavní co máme, totiž za náš život a zdraví. Není bez zajímavosti, že těsně před karanténou, která má zabránit šíření nebezpečného koronaviru v některých sborech naší církve o něco stoupla návštěvnost bohoslužeb. Jsme tomu moc rádi, že lidé hledají útěchu u Boha, ale jak se lidově někdy říká: "Pozdě bycha honit." Ptám se, proč lidé neviděli, neslyšeli a nevěřili v časech požehnaných obdařených hojností a pokojem?

Žalm také říká: "Tys mé útočiště, můj hrad a Bůh můj, v nějž mám důvěru." Všímám si jak se mnozí lidé bojí. Samozřejmě přiznávám, že mám též obavy, ale jsem spíše smutný, že na nás Pán uvalil takové zkoušky. Na druhou stranu, věřící by si měl být jistý, že se bát nemusí, protože má zaslíbení věčného života v nebeském království, které nazýváme rájem. Řeknu to poněkud drsně. Smrt může být svým způsobem vnímána i kladně jako nový začátek něčeho nádherného. Vždyť tušíme, že v nebi již nebude bol ani žal, sten tam slyšet nebude, ale naopak bude tam znít jásot a veselí z věčné radosti s Hospodinem, v jehož náruči spočineme.

Jeden známý přírodovědec mi nedávno do telefonu sdělil, že imunitní systém je svým způsobem tekutý systém, značně ovlivněný lidskou psychikou. A dodal, že pro přežití populace je důležitá organizovanost, kam patří i náboženství a že evolučně přežívají ty kultury, které věří ne vždy lépe, ale chytře. Hezky vědecky řečeno, ale faktem zůstává, že dle dějinných zkušeností přežívají věřící o něco více než ti bez víry. K tomu nevědecky dodávám, že se z našeho církevního hlediska může jednat o důkaz nadpřirozeného působení Božího, kdy Pán opravdu svým věrným Boží ochranu poskytuje a jestliže je to jeho vůle (pozn. Nebe je podle náboženské logiky to lepší), při životě nás zachová děj se co děj.

Kdosi mi vytkl, že přesně jako zde píši uvažují islamisti a že vlastně my křesťané jsme úplně stejní. Odpovídám, že nikoliv. Křesťané si nepřejí na rozdíl od mohamedánů smrt bezvěrců, ale naopak usilují o jejich spásu (záchranu). O tom je celé evangelium, že Bůh miluje všechny lidi a chce, aby se k němu, byť v hodině 12-té obrátili. Nikdy není pozdě. Řada z nás se denně modlí za nemocné, za zkroušené, opuštěné, za pozůstalé a další trpící. Vždyť utrpení tohoto světa je i utrpení Kristovo.

Podle určitých biblických výkladů Bůh dopouští zlo, protože všechny přírodní katastrofy, války, nemoci, to všechno se musí dít pro náš hřích, abychom se obrátili a opět našli cestu k našemu Stvořiteli a Nebeskému otci, protože on chce mít s námi vztah jako se svými dětmi, které miluje. Vždyť který rodič by nebyl smutný, když ho dítě opustí a přestane se s ním bavit? Kdo by si nepřál, aby se vrátilo a mohlo být zase doma ve své rodině (v církvi)?

Pevně doufám, že až současná nákaza a tím i těžká zkouška pro celou naši společnost pomine, tak se lidé poučí a uvědomí si, co je v životě opravdu důležité. Mám naději, že náš podbořanský kostelíček opět ožije k novému náboženskému životu a že bude skrze místní církevní společenství rozdávat sílu a naději mnohým.