Úvaha o multikulturním globalismu

globalismus

Vážení přátelé, občas se setkávám s tím, že se lidé nevyznají v současném turbulentním světě. Pořádně ani neví, proti čemu bojují nebo co vlastně hájí. Proto jsem se pokusil napsat svoji stručnou úvahu o globalismu jak jej chápu z hlediska toho, co to může obnášet pro křesťany. Globalismus se skládá z 5 pilířů:


1) Pilíř ekonomický

Globalista nadřazuje globální trhy trhům domácím a usiluje o to, aby neexistovaly žádné bariery bránící volnému pohybu zboží a kapitálu, aby nedocházelo k subvencování či preferování národních firem a aby trhy směřovaly k unifikaci technických norem a obchodních podmínek obecně. Toto myšlení možná navazuje na teorii obchodní civilizace spočívající v premise, že když budeme všichni spolu obchodovat, tak nebudeme mít zájem spolu válčit. Druhým argumentem je, že je to výhodné pro všechny a že na izolacionismu se naopak prodělává. My už to známe z Evropské unie. Mnoho domácích výrobců pozkrachovávalo a zboží, které bylo dřív domácí, se doveze ze zahraničí. Koncepci podporují hlavně nadnárodní firmy. Ty si možná přejí mít v každé zemi například stejný Mc Donald, žiletky Gillette, prášek vizír, apod.

Problémem je, že daný systém bere lidem práci. Výroba se přenáší do Číny nebo jiných zemí třetího světa. Lidé, kteří ztratili práci, pak často pracují za méně nebo žijí ze sociálních dávek. Tento proces podporuje reálné zchudnutí dříve bohatších regionů. Lidé postižení globalismem se pak cítí v nejistotě. Zatímco dříve mohli být fachmany ve svém oboru nyní musí často střídat zaměstnání a mohou tak mít snížené povědomí o své vlastní hodnotě. Výjimkou jsou velmi schopní a vzdělaní lidé, specialisté a vyšší úředníci, kteří jsou ochotni se přemístit do velkoměstských aglomerací, ve kterých nadnárodní firmy a důležité instituce působí. Protiargumentem je možnost vyrábět zboží a dodávat je do celého světa pokud to my dokážeme. Každý prý má stejné možnosti, ovšem v praxi nemá. Svůj vliv hrají různé regulace a nařízení, míra zdanění mezd, úroveň sociálního systém, minimální životní náklady v místě, ad.

Dalším aspektem je dlouhodobá neudržitelnost globalismu. Namísto toho, aby si člověk koupil jablko od sadaře za kopcem, koupí si dovezené z jiného světadílu. Transporty zboží a skladování zatěžují životní prostředí. Globální systém také příliš tlačí na spotřebu až směrem k plýtvání, ale zdroje jsou omezené. Pokud by se v zemích třetího světa vyrovnala spotřeba s Evropou, pravděpodobně by nastal nedostatek jídla a došlo by ke zvýšení cen. Lze tedy předpokládat, že globalismus zlevňuje spotřební zboží a jídlo jen dočasně.

Křesťané se nemusí tímto pilířem příliš zabývat, protože pravé poklady se hromadí v Nebi, nicméně svým odpovědným chováním mohou přispívat k prosperitě svého regionu například nákupem zboží přímo od farmářů, ideálně od křesťanů, od místních podnikatelů, apod. Každý si to ale nemůže z finančních důvodů dovolit. Ovšem hodně produktů a zboží si může domácnost vyrobit sama, případně lze být skromnější bez zbytečného zvyšování osobní spotřeby. Doporučuje také ctít pravidlo "Nebuďte nikomu nic dlužni" a omezi nákupy na úvěr. Lze pěstovat i výměnný obchod se známými nebo protislužby. Vyplatí se upotřebit staré věci a zbytečně je neměnit za nové dokud slouží. Ovšem zdůrazňuji, že křesťan zároveň nic z výše uvedeného nemusí, spasení od toho není odvislé, je to na zvážení každého věřícího.

2) Pilíř sociální

Globalista usiluje o to, aby se stírala sociální nerovnost nejen v různých částech světa, ale i v domovské zemi. Proto se snaží, aby lidé bez zaměstnání pobírali pokud možno stejně peněz jako lidé, kteří pracovat chtějí. Velké firmy mají zájem, aby si domácnosti mohly kupovat jejich výrobky. Ovšem to naráží na ono známé biblické "Kdo nemůže pracovat, ať také nejí." Jenomže práce často není ani pro lidi, co chtějí dělat. Sociální systém národní státy zatěžuje natolik, že se musí zadlužovat. Některé jsou již předlužené. Sociální výdaje většinou tvoří největší výdaj států. Sociální dávky řeší následky, ale ne příčiny problému. Teoretický nedostatek pracovníků proklamovaný médii často neodpovídá realitě. Pracovní síla v ČR odmítá migrovat za prací do míst potřeby, případně se nedokáže dostatečně flexibilně adaptovat na poptávku pracovního trhu. Například 55-ti letý soustružník se již někdy nedokáže rekvalifikovat na počítačového technika či na zdravotní sestru, kterých je nedostatek. S tímto konceptem souvisí vysoká míra přerozdělování peněz a velké zdanění příjmů a spotřeby.

Zastánci globalismu argumentují tím, že je třeba vyrovnat životní úroveň v zemích 3 světa s dříve vyspělými státy. Nechceme přeci, aby tam děti umíraly hlady. Rýžová políčka již rodiny neuživí. Proto možná tolerujeme zdejší dětskou práci. Nicméně je třeba si položit ruku na srdce. Přenášejí velké firmy výrobu do pracovně levnějších oblastí kvůli pomoci místním lidem a nebo například kvůli levným svetrům, džínám či tričku, které pak mohou s velkým ziskem prodat v Evropě?

Křesťan by mohl mít radost z odstraňování chudoby ve světě, ale mějme také na paměti ono Kristovo "Za každého krále, chudí budou stále". Křesťan by správně neměl řešit chudobu ve světě, ale chudobu bližního svého. Platí Janovo "Máš-li dvě košile a někdo koho znáš ji nemá, dej mu ji." To plně postačuje. Zároveň bychom měli vést děti k poctivé práci a varovat je před pohodlnou cestou pobíračů dávek. Například být samoživitelka se sice co se týče dávek vyplatí, ale před Bohem je svátostnější manželství.

3) Pilíř kulturní

Globalismus usiluje o smíšení ras, národů, kultur i náboženství. Multikultura neupřednosťuje křesťanství, ale ani islám nebo židovství, nýbrž všechny potlačuje a nahrazuje kulturou novou - multikulturou, která je gulášem všeho. Z každého však vybírá jen něco. Jakmile někdo začne argumentovat něčím tradičně původním, ať už je to křesťan nebo mohamedán, je označen za extrémistu a jeho názory za xenofobní, rasistické, fašistické, amorální, apod. Jinými slovy, kdo bere svojí víru moc vážně, ten je divný, případně nebezpečný, protože se nehodí do multikulturní společnosti. Křesťané svoji dogmatiku přeznačují a snaží se se změnami vypořádat buď liberální přístupem sžívajícím se s multiglobalismem a nebo vznikem konzervativních církevních komunit, které dodržují svá pravidla nezávisle na většinové společnosti. Jiné možná zaostalejší kulturní systémy se odmítají do globalismu včlenit a bojují s ním, někdy i silou.

Co se týče islamismu, ten do globalismu evidentně nezapadá. Vliv islámu v tradičně křesťanských oblastech však i přesto roste, protože míchání kultur je vítaným cílem globalistů. Rozhodně to však není kvůli atentátům, ty naopak kulturní globalizaci brzdí a zvyšují k ní odpor. Jednoduše řečeno, i kdyby nebyl islámský stát či migrační krize, multikulturalizace by pokračovala přesto. Například zákaz prasátek ve školkách v Belgii či koled na škole v Itálii neprosadili teroristé, ale muslimské iniciativy.

Pak je tu ještě jeden fenomén. Když někdo nechce posílat své děti do školy s Romy nebo Araby, tak se tím staví proti globalismu. Přesto, že si nemyslím, že je to správné, zavání to rasismem, tak chápu, že důvody k odporu nemusí pramenit z pojetí nadřazenosti vlastní rasy, ale třeba i z jiných ryze praktických či bezpečnostních důvodů. Z pozitivní diskriminace se může stát rasismus naruby a z politické korektnosti způsob jak skutečné problémy zamaskovat. Na západě je popisován jev zvaný "White run" aneb útěk bílých, kteří se stěhují jinam do oblastí, kde mají ještě většinu a kde se cítí bezpečně. Proti tomu globalisté bojují různými programy asimilace podporující soužití národů, neboť různá jak bílá či barevná ghetta jsou proti koncepci globalismu.

Do církve rozhodně patří všechny národy i rasy bez rozdílu. Rasismus do křesťanského sboru nepatří. To ale neplatí na kulturu. Uctívání jiných bohů považuje Bůh za modloslužbu nebo za rouhání. Zatímco člověk se rodí Čechem, Romem, Židem či Arabem aniž by si to vybral, náboženství je možné změnit. Křesťané by měly konat misii a snažit se nově příchozí obracet na pravou víru v Jezukrista.

4) Pilíř politický

Radikální globalista příliš neuznává národní struktury, ale vzhlíží k strukturám nadnárodním. Někteří se považují za euroobčany či světoobčany. Každopádně globalismus usiluje o snižování moci národních vlád ve prospěch řízení z nadnárodního centra. Trh řídí světová organizace obchodu, mezinárodní měnový fond, jiné věci OSN, apod. Národní státy pak musí respektovat podmínky dávané jim globalisty a podřizovat se v zásadních otázkách.

Křesťanství vzniklo v Římské říši, tedy v systému jakoby připomínajícím EU. Něco určovali místní vládci a něco císař. Kristus nevelel k boji za národní nezávislost, ale hlásal království nebeské. Nakonec se podařilo i přes značný odpor a pronásledování tuto Říši pro křesťanství získat a to po dobrém bez boje, protože to byla Boží vůle. Obdobně bychom se mohli chovat i nyní v Evropské unii, tj. usilovat o šíření křesťanství multiglobalismu navzdory. Toho však nelze dosáhnout bez Boží pomoci.

5) Pilíř bezpečnostní

Globalismus nechce, aby národní malé státy disponovali příliš silnou vojenskou mocí a spory by raději řešil z vrchnostenského centra. V současné době garanci bezpečnosti plní NATO, později možná mezinárodní Evropská armáda. Pro ČR to sice představuje jisté nebezpečí další mnichovské zrady, ale na druhou stranu je třeba si přiznat, že bez spolupráce s jinými zeměmi prostě nemáme šanci se ubránit. V tomto ohledu si troufám tvrdit, že globalismus sehrává pozitivní roli, protože válka je vždy moc krutá záležitost a vyplatí se proto zachovávat mír. Bohužel však navzdory všemu války stále probíhají a nedokáže je zastavit OSN ani Rada bezpečnosti či jiné instituce. Proto si myslím, že je třeba se jen nespoléhat na pomoc z USA, ale je zapotřebí udržovat dobře zajištěnou bojeschopnou armádu k vlastní obraně.

K tomuto pilíři se zatím nedokáži křesťansky vyjádřit. Boje jsou záležitostí vládců, církev toto neřeší a nepatří to do její kompetence. Křesťané by se však měli neustále modlit za Boží ochranu a děkovat mu za čas klidu a pokojného žití v míru. Amen.

Závěr
Myslím, že hodně zastánců globalismus v kombinaci s útopickým liberálním humanismem, mohou v touze po vytvoření ideální rasově, genderově, nábožensky "beztřídní" spravedlivé společnosti, kde bude platit "Každému podle jeho potřeb!" jako v ideálním "Slunečním státě", mohou předkládat i kladné argumenty a některé z nich evidentně v reálném čase přinášejí užitek. Na druhou stranu křesťan ví, že podle Písma bude ideální společnost až v Nebi a že mnohé z těchto multikulturně - globalizačních trendů jdou proti křesťanské nauce, což by do budoucna mohlo přejít v pronásledování avízované v proroctví knihy Zjevení. Proto křesťanům doporučuji zachovávat opatrný postoj k takzvaně lidskoprávním revolučním změnám ve prospěch globálního multikulturalismu a modlit se za zachování křesťanské víry ve společnosti a za obrácení hříšníků.

Stránky

Subscribe to CČSH Podbořany RSS
„Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Jan Werich