Historie Kostela Božího Spasitele v Podbořanech

Kostel Božího Spasitele byl postaven německými lutherány žijícími v Podbořanech (Podersam) a okolí začátkem 20. století. Základní kámen byl slavnostně položen 6. června 1901. Jedná se o pseudorománskou stavbu ze začátku minulého století, kterou projektoval stavební rada Victor Schwerdtner, profesor Státní živnostenské školy v Plzni. Provedení kostela zajistil podbořanský stavitel Ferdinand Schindler. Hotová novostavba byla vysvěcena 9. listopadu 1902. Ženský spolek Gustava Adolfa ze Šlesvicka-Holštejska daroval vyřezávaný oltář, který spolu s kazatelnou vyrobilo umělecké řezbářství Franze Grobla z Kadaně. Čtyři okna se zobrazením evangelistů Matouše, marka, Lukáše a Jana darovali členové podbořanské a žatecké evangelické obce, stejně jako obě prostřední okna hlavní kostelní lodi s medailony Martina Luthera a Filipa Melanchtona. vyrobil je atelier firmy E.L. Turck ze Žitavy a v Hrádku nad Nisou. Původní zvon, který byl během válečného období roztaven a použit pro válečné účely, pocházel ze slévárny Franze Schillinga z Apolda v Durynsku.

Němečtí lutheráni kostel využívali do roku 1945. Po druhé světové válce, s přílivem českého obyvatelstva, byl využíván Církví československou husitskou, která jej 3. dubna 1951 získala do své správy. Církev českosbratská evangelická však využívala kostel k bohoslužbám také a to až do roku 1968, kdy kouplia vlastní budovu s modlitebnou. Ale i poté využívala kostel příležitostně nebo zde probíhaly společné ekumenické bohoslužby. Přibližně v polovině 90. let činnost obou nekatolických církví v Podbořanech ustala a dnes se zde pravidelné bohoslužby nekonají. V kostele však občas proběhne koncert, výstava či příležitostná bohoslužba.

Zajímavé události v Kostele Božího Spasitele v Podbořanech:
15.9.1975 zde byl pokřtěn pokřtěn knězem Františkem Mocem (kmotr Michael Moc) místní rodák, současný plzeňský biskup Církve československé husitské, Filip Michael Štojdl.

Z knihy Podbořany, dějiny města a okolních obcí
Protestantismus v Podbořanech zcela vymizel v době po bitvě na Bílé hoře (1620). Ještě v roce 1864 se k protestantskému vyznání v celém soudním okrese Podbořany hlásilo pouhých 11 osob. Dva protestanté žili tehdy v Blšanéch a ve Vroutku, po jednom v Podbořanech, Kašticích, Libořicích, Nepomyšli, Očihovci, Oplotech a Železné. Evangeličtí věřící augsburské konfese na Podbořansku podléhali superintendentuře pro Čechy se sídlem v Opatovicích na Čáslavsku, a pastorátu v severočeských Teplicích. Věřící kalvínského vyznání české superintendentuře helvetské konfese v Čermné na Lanškrounsku a seniorátu i pastorátu v Nebuželích u Mělníka.

K určité kvantitativní proměně náboženských poměrů došlo až po vydání demokratické Ústavy v 60. letech 19. století a v souvislosti s přílivem několika rodin podnikatelů z Německa, které byly evangelického vyznání. Mezi nimi přední místo zaujímala rodina Martinova, zakladatelů porcelánky v Hlubanech. Tito nově příchozí se v 70. letech rozhodli spojit se svými spoluvěřicími v Žatci a založit kazatelskou stanici. Ta vzrostla do roku 1889 natolik, že byla 1. listopadu téhož roku povýšena na evangelickou filiální obec. První evangelický kostel v okolí byl dokončen 8. prosince 1898 v Žatci.

Evangelická obec v Podbořanech vzrostla postupně natolik, že se od žatecké oddělila a založila vlastní kazatelskou stanici. Na základě rozhodnutí okresní školní rady dostala k dispozici kreslírnu měšt'anské školy ke konání prvních novodobých evangelických bohoslužeb v Podbořanech, které se zde konaly dne 7. května 1899. Jednalo se však o provizorium nepostačující narůstajícímu počtu věřících a obec začala pomýšlet na vybudování vlastního kostela. Za tímto účelem vznikl 16. února 1900 Německý evangelický spolek pro stavbu kostela. Již v listopadu téhož roku se mu podařilo zakoupit potřebný pozemek. Vlastní výstavba začala 13. května 1901, 6. června byl slavnostně položen základní kámen a již 9. listopadu 1902 mohl být kostel vysvěcen.

Od roku 1904 působil v Podbořanech evangelický vikář Walter Reinhard. Pastorem byl Ernst Piesch z Chomutova. Zřejmě v souvislosti s výstavbou kostela došlo na počátku 20. století k výraznému nárůstu počtu osob hlásících se k evangelickému vyznání. V Podbořanech se k evangelickému vyznání hlásilo na konci roku 1900 celkem 26 protestantů, zatímco počet evangelíků v celém politickém okrese Podbořany, a to podle sčítání lidu v roce 1900, byl 126 osob, k 1. červenci 1904 jich bylo už 495, o rok později 530 a v roce 1910 celkem 567 osob augsburské konfese a 23 kalvínského vyznání. Na začátku 1. světové války žilo v samotných Podbořanech 60 protestantů. Evangelické kazatelské stanice se tehdy nacházely také v Libořicích, Širokých Třeběicích, Oráčově a Hořovičkách, kde byl postaven další evangelický kostel. Z ostatních křesťanských denominací se zde žádné neuvádějí.

Zdroj: Smetana Jan: "Podbořany, dějiny města a okolních obcí", město Podbořany, 2001

O historii místní evangelické církve se můžete něco málo také dočíst na stránkách Farního sboru CČE Podbořany - Evangelische Kirche in Podersam

Informace o kostele z jiného zdroje si můžete přečíst ZDE.

Z německých archivů:

Im Saazer Archidiakonate, und zwar:
a) Im Decanate Saaz: Zatec (Saaz), die Archidiakonatspfründe (2 Seh.), die beständige Vikarie zu Saaz 2 ) (36 gr.), die Pfarrei Launy (Laun 2 Seh.), die Pfarreien Opocno (Opotschna 36), Welika wes (Grossdorf, jetzt Michelsdorf 33), Dobromerice (30), Brlohf (Bierloch oder Brdloch 30), Hawran (30), Hrivice (27), Libisice (Liebeschitz 27) , Wrutek f (Rudig 21), Ocihov (Gross-Otschehau 18), Podborany (Podersam 18), Necemice (Netschenitz 18), S. Jakob in Saazf (18), Oboraf (15), Leneäice (15), Cerncme (15), Minie (15), Zabokliky (Schaboglück 15), S. Martin in Saaz (15), Skupice (15), Radiceves (Raitschewes 15), BMim (Ploscha 15), Strana (Strähn 15), Hradiste (Hraidisch 12), Holedec (Holleditz 12), Lovcice (Lobotitz 12), Libcice (Liebotitz 12), Sobesuky (Sobiesack 12), Wolevcice (Wolepschitz 12), Buskovice (Puschwitz 12), Horetice (Horatitz 12), Mecholupy (Miecholup 12), Päovf (Schaab 12), Strupöice (Trupschitz 12), Kryry (Kriegern 12), S. Andreas innerhalb des Klosters zu Postelberg f (10), Knezice (Kneschitz 9), Ranna (9), Cetoliby (Zittolib), Lipenec (Lippenz 9), Susany (Zuscha 9) Nahasice (9), S. Nicolaus in Saaz (8), Bitozeves (Wittoses 8), Letov (Ledau 7), Libocany (Libotschan 7), Pnetluky (Netluk 6), Äelec (Seltsch 6), Libofice (Liboritz 6), Hrusovany (Hruschowan 6), Wysocany (Wischezahn 6), Mory (Mohr 5), Skrlef (Skyrl 5), Wäestudy (Schössl 5) , Brezno male (Kleinpriesen 5) , Sir em (Zyrau 4) , Stankovice (4), Vsechlapy (jetzt unbekannt, 3), Selmice (ehemals bei Opocno 3), Dobricany (Dobritschan 0), S. Magdalena vor Saaz (0), S. Michael in Saaz (0), Brezany (Pressern, — ), Kostelec (unbekant, — ), Mlinaf e (ehemals bei Saaz, — ), Ober-Rocov, Zidovice.

Im Dekanate Caaden: Caaden oder Kadan mit Komotau oder Chmomutov
Mastov (Maschau, 42), Brezno (Priesen, 18), Dolany(Dehlau 18), Prisecnice (Pfesnice, Pressnitz 18), Radonice (18), Cachovice (Tschachwitz 18), Udlice (Eidlitz 15), Druskovice f (Drauschkowitz 15), Klasterec (Klösterle 15), Wilemovice (Willomitz 15), Podlesice (Podletitz 15), Pfiöaply (Pritschapel 15), Turec (Turtsch 12), Kralup mit Kurbice (Körbitz 12), Zahorany (Sehries 12), Tusmice (Tuschmitz 9), Wintifov (Winteritz 9), Jirkov (Görkau 9), Kfimov (Chrima 9), Zelinaf (Seelau 6), Mikulovice (Niklasdorf 5), Prunerov(Brunnersdorf 3), Blatno (Platten 3), Woc (Wotsch 3), Bystfice (Wistritz 3), Slatina (jetzt unbekannnt, 3), Bolebor oder Gottfriedsdorf mit Bernav (Göttersdorf 3), Mladejov (einst bei der noch bestehenden S. Stephanskirche in der Nähe von Köttowitz 3), Uhostany (Atschau 3), Chotebudice (Köttowitz 3), Okunov (Okenau 3), Racice (Redschitz 2), Rednice (Redenitz 2), Lauchov Laucha 1), Schloss Pirsten (Pürstein 0), Wolyne (Wohlau 0), Lomazice (Lametitz 0), Kojetice (0), Schloss Hassenstein (0), Otvice (Udwitz 0), Schloss Shumburk (Schönburg 0)

Zdroj

„Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich